IX. Kde‘s blaho mé, kde‘s děvo má?!

Jan Vlk

IX.
Kde‘s blaho mé, kde‘s děvo má?!
Kde‘s blaho mé, kde‘s děvo má?!
V chrámu Páně kdyžtě dlívám, v líce zbožné světic zírám, zjevuje se známá tvář, stopená v nebeskou zář, věncem slávy ozdobená – děva drahá, milá má.
Kde‘s děvo má, kde‘s děvo má? Vánek lupením když šumí, zdá se mi, že ke mně mluví, z růží na mne vyhlídá, nebe očí vzpomíná, každý ptáček o ní pěje, – v srdci vroucím děva má! 67