XXI. Šel jsem v noci od své milé,

Jan Vlk

XXI.
Šel jsem v noci od své milé,
Šel jsem v noci od své milé,
v temnu plály bludičky, a teď pořád před očima stkví se mně ty hvězdičky.
A čím více po nich hledím, tím i hlouběj‘ do nich jdu, ba již tak jsem v ně se zbloudil, návrat z nich že nenajdu. Nemohla to v lese tenkrát pláti žádná bludička, musela to jistě býti mojí milé očička.