JAK DŘÍVE ZAS...

Karel Babánek

JAK DŘÍVE ZAS...
Nocí jdu. Ticho. Mlčí les. Vlhkem a mechem les voní. Do ticha noci ve tmách jen pramen si zpívá a zvoní. Poklidno v duši, v srdci mír, že ani věřit se nechce. Daleko, daleko od lidí – a je mi tak lehce, tak lehce. Na nebi měsíc, starý druh, ke mně zří mlčky dolů, ticho a mír, jak dříve zas putujem nocí spolu. 23