V POLEDNE

Eduard Albert

V POLEDNE
Teď slunce prošlo poledníkem, dal znamení, a tímže mžikem stroj na hvězdárně hlásí polední. A hodiny už bijou s věží a zvony zvoní, z dílen běží tisíce lidí, čas je obědní. A mistr z hvězdárny se dívá, jej upoutala směs ta živá a zamyslil se vážně na chvíli. Ach, jak ta zeměkoule letí do prázna, rychle nad ponětí, s ní boly, žaly – vše má na píli. Kdo s pevného by patřil bodu, zřel zem by jako kouli v hodu, jak mizí před ním v nebes hluboku. Tak u moře kdož jednou stáli, viděli, jak se ztrácí v dáli loď plná zbičovaných otroků. 7