SNY

Eduard Albert

SNY
Snů nočních kraje okouzlené, jeť vašich lesů zeleň zlato, jež vroubí bystřin stříbrotoky. Tu nad plesem se duha klene; přelétá ptactvo; kouzlem jato, tichounkých písní zpívá sloky. Snů člun se s plavcem tiše kolíbá, bez vesla kolem břehu zahýbá a propluv růžnou jitra branou se rozplývá jak tichá bublina.bublina a okny ostré větry vanou a s věže bije ranní hodina. Ó horší snové, snové za dne, sny vášní, pudů, snové bdělí! Váš člun se vlnobitím zmítá, modř nebe do šediva vadne, stesk racků sípe ochraptělý, blesk s bleskem ve mraku se splítá 49 a vichr, žena vlny s přívalem, do kostí mrazí. V oku zoufalém večerní shasla zář. Bouř výská, ječící vlny rvou se pospolu, a rozkotav se o skaliska na výspu vyhodí člun mrtvolu. 50