Jen chvíli ještě!

Jaroslav Vrchlický

Jen chvíli ještě!
Jen chvíli ještě! prosí malé děti, když cítí, že hry skončena je doba. V tom naše bída, že ten čas tak letí, že život pták, jenž z dlaně věčna zobá. Jen chvíli ještě! lkají milující, když ruku v ruce, oko v oku spolu zří závojem své touhy ku měsíci a rozloučení chvíli cítí v bolu. Jen chvíli ještě, ne hry ani lásky, my voláme, jen malou chvíli žití! když bílý vlas a na čele jsou vrásky a srdce konec všeho, všeho cítí. Proč chcem tu chvilku, čím je ona v časy? My proklínali život v pouti zdejší, co teď s tou chvilkou? Ach, cítíme asi, že právě ta by byla nejkrásnější! 35