Cor cordium!

Cor cordium! 4. Srpen 1892. (Sto let od narození P. B. Shelleye.)
U pyramidy Cestiovy v cypřiších ševel a ruch, tam tiše mystickými slovy hovoří k duchu dnes duch. Panthea: Ó, jinak bylo před stem roků! Já u kolébky jeho stála a slza se mi třásla v oku, když své jsem dary vše mu dala. Co z jeho svatých Idealů je skutkem dnes? Svět jako jindy strž je žalů, kde vládne Děs. Duch země: Ó, jinak bylo před stem roků! Já věděl jsem: Můj pěvec zrozen, co země v dlaních má i v boku, můj květ i tvor, můj brouk i hrozen, 121 má duše byla jeho celá, můj hněv i ples, mne jeho čistá duše pěla od země do nebes! Duch lidstva: Ó, jinak bylo před stem roků! Co měla stvořit revoluce, má jak vždy kámen v každém kroku, jsou v poutech jazyky i ruce. Ó, hanba! vyprávím to v žalu, skryl hroby vřes, a květu oněch Idealů kdo věrný dnes? Básník: A přec ni slovo neztraceno z těch věšteb, které blesky ryl. Být lepším, větším, lidstva věno, být člověkem i dnes náš cíl. My trub a bubnů bez hlaholuhlaholu, však s okem přímým, upřímným v proud dějin zříme kvas a dým. Co poesie v lidstva bolu, co těchy může, dá náš rým. A je-li naším otcem kdosi, jenž za lidstvo lká, úpí, prosí před trůnem Fata slzu v oku, On je to, zrozen před stem roků, On bratr malých, bratr duchů, do jehož vínku v sladkou tuchu jste poesii všecku dali se všemi lidstva Idealy. 122 U pyramidy Cestiovy v cypřiších ševel a ruch. Spi, srdce srdcí! u věk nový Tvůj lidstvu svítí duch! Tak tiše mystickými slovy hovoří k duchu duch! 123