Tři básně J. S. Macharovi.

Jaroslav Vrchlický

Tři básně J. S. Macharovi.
I. I.
 Dva orli v mříže svojich klecí bijem. – To všední frase, vím, a omšená, a přec v tom boji jedině my žijem, a náš zpěv těchto skřeků ozvěna. Ty darmo krvácíš si zob i spáry, já v resignaci nebo ze zvyku do tyčí vrazím někdy, první žáry když srdcem šlehnou v bouřném povyku. Tvá píseň racek do vln sváru hýká, chtíc přehlušiti větrů šílení, má, tichá labuť, umírat si zvyká, zní truchlou nocí její kvílení. Na ranách mých jsou jizvy odříkání, na ranách tvých se blýská čerstvá krev. Však milujeme těchto růží plání a milujeme oba bouře řev. A jen, bych mohl padnout s tebou, vrhám se v arenu zas, žitím stokrát sklán, a staré jizvy, obvazky ran trhám, chci tady státi v krvi svojich ran! 131 Pryč sladká těcho, měkké konejšení! Vy illusí mdlé pampelišky pryč! Pryč naději! Chci opět bouře vření a vášní žár a nezkrocený chtíč! Když pravdy pelyňkem ty zvadlé kráse chceš osvěžiti krev stydnoucích žil, vždy zajásám ti bouřném ve souhlase, neb krásně pěl, kdo pravdivě jen žil. Pod námi všecko. – Syčí kdos či tleská? I z lauru posled zbude suchý vích, nechť orlu sluší výborně jho mezka! – Nám stačí stisk dvou paží bratrských! 132 II. II.
 Ó kvetou nám a budou kvésti ty písně v ňader hlubině a s nimi radost, naděj, štěstí ve každé žití vteřině! Ó kvetou nám přes jazyk hadí, přes korybantů křik a jek ty nevadnoucí květy mládí v nichž nadšení hrá paprslek! Ó kvetou nám, nechť pop se vzteká a na lilijí rostou les, jak hvězdy svítí do daleka a nocí duní jejich ples. Ó kvetou nám i z hrobů kvésti nám budou jako z ňader teď a s nimi druhu zdar a štěstí a pohrdání pro havěť! 133 III. (Za připsání knihy.)
Když s jménem mojím Svoje jméno pro příští zasnoubit chceš čas, tu pomysli na kruté věno: Být hlupcům vydán na pospas. Neb to je stará moje kletba, za mnou se táhne černý stín, jen laním vzchází moje setba a utrháním bez příčin. Mé trny stíní již mé růže a perutí mých každý tep je schvácen ranou pídimuže, jenž tím svůj vydělává chléb. Škleb nedochůdčat je má sláva, jsem bláznům vydán v pohanu, ba v stejný osud propadává, kdo čest mou bral by v ochranu. Nuž, co můž’ tebe ještě lákat klást ruku Svoji do mojí? Vždyť nejsme ženy, spolu plakat jež zkonejší a ukojí. 134 Jen to, že s bratra účastenstvím vše hrděj snesem pohromy, že umění nám náboženstvím a soudce náš – jen svědomí! 135
Básně v knize Bodláčí z Parnasu:
  1. Bodláčí s Parnassu.
  2. Ballada o mladosti.
  3. Květnice života.
  4. Lidské srdce.
  5. Druhý déšť.
  6. Odpověď.
  7. Hnedle sám.
  8. Thespesios.
  9. Pravé slovo.
  10. Jarní.
  11. Capriccioso.
  12. Puklý zvon.
  13. Promenádní koncert.
  14. Přítěž.
  15. Olivy na severu.
  16. Jen chvíli ještě!
  17. Talmudský motiv.
  18. Písni budoucnosti.
  19. Tři sestiny o životě duše.
  20. Potulní šumaři.
  21. Slepé dítě.
  22. Staré drama.
  23. Žena.
  24. Vrátilo se...
  25. U cesty.
  26. Z lomů.
  27. Medusa.
  28. Podpis.
  29. Píseň ironická.
  30. Chvilka snění.
  31. Píseň cestaře.
  32. Letem českým světem.
  33. Rodnému jazyku.
  34. Stesk.
  35. Dětem.
  36. Při bourání trestnice svato-Václavské.
  37. Nad troskami Karlova mostu v září 1890.
  38. Štědrovečerní zvony.
  39. Děti jedou z výstavy.
  40. K otevření České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.
  41. Na starém hřbitově židovském.
  42. Západní Čechy.
  43. Českému jihu.
  44. Krumlovská legenda.
  45. Idylla z Kunětické Hory.
  46. Na Zvíčině.
  47. Tři návštěvy na Řipu.*)
  48. Česká legenda vánoční.
  49. Lermontov.
  50. Cor cordium!
  51. Přípitek Adamu Asnykovi.
  52. G. Carduccimu
  53. Angelu de Gubernatis
  54. Cikada, hvězda a barvínek.
  55. Tři básně J. S. Macharovi.
  56. Dál!
  57. Ach, Juvenale můj i starý Martiale,
  58. V konec století.
  59. S Danteovým „Novým životem“.
  60. Všední stesk.
  61. Ahasver na věži Eiffelově.
  62. VII.
  63. Smrt Lukanova.
  64. Soucit.
  65. Lucifer.
  66. Po dokončení parafrásí romancera o Cidu.
  67. Píseň v reakci.
  68. Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech.
  69. Heraklovi.