Modernost.

Modernost.
Ne, my jsme přece dál, než otec byl a děd, nechť jiný ideal nám v hloubi srdce zkvet’. Děd blouznil jen a snil, neb v kletbě k nebi štkal, vždy stále hledal cíl a cíle se přec bál. My nevíme též víc, přec víme však, co chcem, juž netoužíme nic, než co můž’ dáti zem. Ne více vzdorný škleb, ne zaťatá víc pěst: V myšlení tvrdá leb, dlaň k práci náš cíl jest! Ne hrob a jeho stín, leč žití, jeho jas, nám otvírá svůj klín, nám půjčuje svůj hlas. 123 Zde upravit si byt, být šťastný člověk jen! To rozhřívá náš cit a to zlatí náš sen. By šťastnější byl vnuk, by byla mu zem vším, by volný srdce tluk byl jemu blaženstvím! Vstříc živlům aby šel, zřel klidně hvězdám v tvář a v ňadrech vlastních měl lidskosti božskou zář. By nezchlad’ v nadšení, by v bludu nepokles’, by v skvostech umění měl těchu svou i ples. A se vším by šel v boj, co přetvářka a lež! Nám svatý čela znoj, za pravdu svatá řež! By člověk doma byl, kde posud byl jen host, je velký náš cíl a naše – modernost! 124