I. Cid u krále.

Jaroslav Vrchlický

I.
Cid u krále.
Vyjíždí Diego Lainez, aby králi líbal ruku, tři sta bohatýrských synů cválá za ním v čackém pluku. Rodrigo byl mezi nimi, Kastilčan ten hrdý, smělý, jediný on na koni jel, ostatní na mezcích jeli. Všichni v hedvábu a zlatě, on jen dobře vyzbrojený, všichni po svém boku dýku, on jen meč měl pozlacený. Všichni měli v rukách hole, on jen oštěp sukovatý, všichni vonné rukavičky, on jen železné měl pláty. [53] Všichni klobouk v pestré zdobě, on jen přilbu s leskem žhavým, a na přilbě teprv chochol vysoký měl s peřím vlavým. Takto jeli, dále jeli ve hovoru neustálém, jeli tak až do Burgosu a tam setkali se s králem. Páni, kteří s králem přišlipřišli, spolu hovorem se baví, jedni z nich to šeptem řekli, druzí to však nahlas praví: „Mezi těmi lidmi vrah sem hraběte Lozana přišel!“ Rodrigo je pevně změřil hrdým okem, jak to slyšel – Velikýmvelikým pak pyšným hlasem družiny se krále tázal: „Je-li kdos tam mezi vámi, jenž mu příbuzný, či vasal, Aa jejž snad smrt jeho hněte, ať mne vyzve ku souboji, ať to pěšky, ať to koňmo, Rodrigo již hotov stojí!“ „Aby čert sám vyzval tebe!“ všichni sborem hovořili, sestoupli pak se svých ořů, ruku králi políbili. 54 Rodrigo jen zůstal sedět převysoko na svém oři, poslyšte, jak otec jeho k synu svému zahovoří: „Sestup s koně, milý synu, k šlechticů se přidej shluku, – král je rovněž tvojím pánem, vasal tys, mu polib ruku!“ Rodrigo ta slova slyší, a v nich urážky hrot cítí, jak teď mluvil, takto může pouze smělec promluviti. „Říci mi to někdo jiný, zaplatí to draze věru, vaše když tvé, otče, přání, k srdci si je chutě beru!“ Rodrigo sestoupil s koně, aby králi ruku zlíbal, maně z pasu meč mu vypad, když se na kolena shýbal. Nad tím král se tuze zděsil, zahovořil toto slovo: „Vari odtud, Roderigo, plémě jsi ty Satanovo, lidský obličej máš ovšem, konání tvé však je lvovo!“ – Rodrigo když uslyšel to, na koně se vyhoup v spěchu, odpověděl s hněvným hlasem takto králi v jednom dechu: 55 „Za čest sobě nepokládám ruku králi políbiti, že však ji můj otec líbá, srdce mé za hanbu cítí!“ Zahovořiv tato slova, palác opustil v té době, tři sta bohatýrských reků ku průvodu přibral sobě. Jestli v zdobném přišli šatě, v železné teď zbroji byli, jestli přijeli na mezcích, na koních se navrátili.
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.