VIII. Vražda.

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Vražda.
Ze Zamory běží Dolfos, rychle běží, v chvatu běží, neb před kmeta Aríase syny dal se v rychlý útěkútěk. V stanu dobrého on krále hledá, aby dostih asyl: „Bůh buď s tebou, velký králi!“ – „Vítán buď mi, bojovníku!“ „Pane, zde jsem a tvůj vasal, vasal tvůj jsem říše tvojí, a chci tvému ku prospěchu kmeta Gonzala, jenž tobě Zamoru měl odevzdati, nyní prch však k nepříteli, proti němuž hořím záštím spravedlivým, vydat smrti! 101 Přicházím teď k tobě, králi, v ochotné své horlivosti, zasvětit ti služby svoje, nejvěrnější z tvojich manů. Zamoru já vydám tobě, Arías má vztekem plakat, jestli jeho lživé slzy k pevnosti nás nedovedou“ – Zatím Arías však čacký, s cimbuří své citadely králi vzkazuje ten pozdrav, v dálku toto provolává: „Zvěstuji ti, dobrý králi, zvěstuji tvým všechněm lidem, utek Bellido nám Dolfos, zrádce zlomyslný, škůdce. Za vinníky ty nás neměj, mrzkým-li se zjeví tobě!“ – Sotva slyšel toto Dolfos, chopil ruku svého krále: „Co tu o mne bájí, pane, nevěřte to, mistře drahý! Arías to prohlásit dal, aby pevnost zůstala mu, víť on dobře, že já znám to, jak lze lstí tu pevnost zmoci.“ – Král tu pravil k Bellidovi dalek zlých všech pochybností: „Bellido můj, věrný sluho, tobě pouze mohu věřit, 102 Protoproto právě pojďme rychle, pospolu ku tajné brance“ – „Odejdeme ihned, pane, vy sám půjdete však napřed, Odod stanu jak vzdálíte se“ – Král se odplížil tak v stínu, ochoten čin vykonati, jenž se nikdy neodpouští. Oštěp svůj, jejž nesl s sebou, chutě předal Dolfosovi, tento vidí, bez starosti kterak před ním král tu cválá. A on v střemenech se vztýčí, mocnou paží vrhne oštěp, který do hřbetu se vrazí, a hruď celou protkne králi. Na smrt poraněn král leží, s krvavým tu leží šatem, Cid jej vidí, kterak padá, Cid, který zván byl Ruy Diaz. Když jej raněného vidí, na koně Cid rychle sedá, zapomene ale v spěchu ostruhy si připevniti. V dálku zatím prchá zrádce, Cid Rodrigo cválá za ním, rychle unik onen z hradu, rychleji tam teď se žene. 103 Sotva v bránu skočil zrádce, v patách čacký Cid byl za ním, když se mu to nezdařilo, začal láti, klít a zuřit: „Prokletý buď každý jezdec, který jak já jel jsem, jezdí, ostruhy mít na svých patách, neunikl by ten podlec!“ Vrátili se ke královi, v smrtelném jenž klesl boji, nikdo nemluvil však pravdupravdu, lichotili jemu všichni. Jenom statný hrabě z Cabry, sšedivělý starý vojín, děl: „Jsem vasal váš, o králi, a vy můj jste pán a mistr. Pečujte, dím pravé slovo, králi, o blaho své duše, ducha obraťte již k nebi, o tělo se nestarejte! Ducha vzdejte v ruce boží, ať vám tato chvíle k spáse!“ – „Požehnán můj buďte hrabě za tu radu, za útěchu!“ – Sotva řekl toto slovo, k nebesům se vznes a zemřel. Ježto zrádci důvěřoval, Sancho král tak zemřít musil. 104
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.