II. Slyšení.

Jaroslav Vrchlický

II.
Slyšení.
Přišel Alvar Faněz v Burgos, aby odevzdal dar králi, zajatce i koní dvě stě, kořist nejlepší, již vzalivzali, a když dostal dovolení, králi ruku políbiti, poklekl a jal se takto, co Cid řek mu, hovořiti: „Alfonse, ty mocný králi, rač tvá milost shovívavá od vyhnance vlídně přijmout, co ti dobrá vůle dává. Don Rodrigo z Bivaru slávy tvojí pevný val, 191 jejž vztek nepřátel a závist z dvorů, z jeho statků hnal, přeje si, bych volně mluvil, vyslán jeho ku obraně, bych nezbloudil, užiti chci slov, jež řekl, odhodlaně. Račiž tento malý dárek z ohledu jen toho vzíti, že jej možno bylo pouze za krev Maurskou vykoupiti. Cid ti za krátké dva roky více zemí ve jho vzal, než tvůj v Pánu zhaslý otec Ferdinand ti zanechal. Jenom od něho to přijmi, za pýchu to neměj v zlobě, když on cizích králů daní dluh svůj splácí svému – tobě! A když ty jsa jeho pánem moh’s mu jeho statky bráti, že on chudý muž jsa cizím majetkem teď svůj dluh platí. V Boha důvěřuj i Cida, velkou moc ti ještě podápodá, v pěsti třímá Tizonu svou, Babieçu patou bodá. Dovol u svatého Petra prapory ty prokleté vztýčit před vznešeným zrakem církevního knížete v důkaz, pomocí že jeho v celé velké Hispanii takým rovno nenajde se, pro ty prapory se bijí. Prosí dál, abys mu poslal 192 Jimenu i dcery jeho, aby ku radosti trochu probrali se z hoře svého. Není-li ti Cida líto, buď ti líto jeho žen, ať je těší jeho sláva, ať je těší jeho plen. To jsou vlastní slova jeho, já z nich nezapomněl nic, Nevinunevinu a jeho ryzost vládce, nesu tobě vstříc!“ – Sotva dozněla ta slova, u Cidových závistníkůzávistníků, donášečů, pomlouvačů závist ozvala se v mžiku, jakýs hrabě v hněvu vstalvstal, uražen byl, králi prál: „Nevěř, vznešený to králi, nemá v jho tě spoutat klam, po bohaté kořisti té Cid se dostaví již sám, zítra uvidí jej Burgos, by tě zdeptal – přísahám!“ Alvar Faněz čepici svou hlouběj vtisk a zaťal pěst, hlasem vztekem utlumeným, co děl k hraběti, zde jest: „Nikdo nehni se, ni nemluv, kdo se pohne, zví to hned, vězte, Cid před vámi stojí, není-li zde, jdu mu v sled. 193 Nechť i slabá síla moje nemůž’ jeho nahraditi, z Valencie síla jeho zde mne musí zastíniti! Nesmí žádný lhář a zrádce lstí svou dotknout se ho hněvně, to mu řeknu jeho jmenem: ,Nestojí tvá hlava pevně!‘ A ty, králi, lichotníky který obklíčen jsi stále, z jejich slov jen stav si valyvaly, uzříš, jak jsou vytrvalé! Avšak odpusť, jestli v hněvu moh’ jsem neuctivý být, aspoň vydej mi, když můžeš, po čem touží chrabrý Cid. Jeho dvě mi dcery vydej, Jimenu choť v této chvíli, výkupné ti chci dát velkévelké, jakby zajatými byly!“ – Alvara by upokojil, Alfonso se z trůnu zved, a jej prosil, ku Jimeně by s ním odebral se hned. 194
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.