V. I mrtvý Cid boj vyhrává.

Jaroslav Vrchlický

V.
I mrtvý Cid boj vyhrává.
Mrtev ležel dobrý Cid, který z Bivaru se zval, a Gil Diaz, věrný sluha, činil vše, jak rozkázal. Balsamovat tělo dal, by se držel zcela zpříma, obličej by roztomile krásným ruměncem mu plál. Otevřel mu obě oči i vous pěkně přistřihal, nevypadal jako mrtvýmrtvý, spíše všem se živý zdál. Aby skoro vzpřímen stál, této lsti Gil Diaz užil: mrtvolu na sedlo vzpjalvzpjal, 258 Nana ramena dal mu prkno, jiným paže podvázal, pod rameny obě prkna i po stranách těsně spjal. By mu hlavu podpíralpodpíral, dokázal tím prknem jedním, druhým, které šlo až k vousům, výš mu tělo opíral, by se nijak neviklal. Dvanácte tak prošlo dnů, co své žití skončil Cid, a již do boje se chystal s Maurským králem jeho lid, s Bucarem on chtěl se bít, s jeho psím pohanským lidem; mrtvolu na Babieçu posadili v noční klid. Ke koni ji přivázali, by tam pevně mohla dlít, přímo, zrovna aby zřela, věru zdál se živý být. Na holeních plátů třpyt černých, bíle pruhovaných, železných jak plátů, které nosil, nocí bleskl třpyt. V sváteční šat oděli jejjej, v zlatohlavu zář a kmit k vlajícímu plášti jeho na krk pověsili štít. Hlavy týl byl helmou kryt, pergamen to pomalován, jakby kovový tmou svit uměle byl v přilbu všit. 259 Tizona též, věrný meč, do ruky mu dána jest, ku podivu třímala ji pravá jeho chrabrá pěst. Biskupská jak velí čest, Geronimo po pravici, Gil Diaz cválal po levici, Babieçu musil vést. Pedro Bermudez jel napřed, prapor Cidův musil nést, čtyři sta šlechticů kolem doplnilo tuto lest. V párech koně šest a šest, stejný počet průvodčí jich, potom přišlo tělo Cida, sto ctných mužů ze sta měst k ochraně mu přidělených. Za tělem, ó žalná zvěst, s rytíři, jichž set je šest, Jimena v svých paní druži. Tiše táhli, nikde zvěst... Jakby dvacet jich tak táhli, nejsmutnější z všech to cest! Alvar Faněz první byl, který vztekem, jenž v něm vřel, vrazil do zástupu Maurů, které s sebou Bucar měl. První bylo, co los chtěl, Maurka proti němu jela, vzrůstu statného i těla, pravá mistryně všech střel. Turecká kuš byla její, toul se plný šípů chvěl, „Hvězdou“ slula, že šíp její, 260 s tetivy tak prudce sjel. Proti této Alvar spěl. Ona se stem jiných jezdkyň, statečných a smělých stejně, Alvar proti této hřměl. Utkalo je vojsko Cida, země plna jejich těl se zástupem králů svojich; Bucar král jak toto zřel, všichni divili se tomu, to moh křesťan dokázati? Sedmdesát tísíctisíc – žel, mužů zástup vstříc jim šel! Všichni bílí jako sníh, jeden, jenž jim vlíval děs, výš se týče jako žádný, sněhobílý oř ho nes, do boje spěl jako v ples, na prsou kříž svítil rudý, jako oheň meč mu v ruce jasný šlehal do nebes. Do veliké lázně krve zřítila se Maurů směs, na útěk se všichni dali, do močálů v temný les prchl tento zástup ves. Ku moři král Bucar prchal, směrem, kde své tušil šiky, že se ukrývají kdes. Aby nikdo neprchl jim, za ním Cida lid jak běs, deset tisíc ztopila jich moře tůň i skalný tes. Taký strach se na ně snes, 261 v loď se dostalo jich málo, z králů umřelo jich dvacet. Krví tměl se pláně vřes... utekl jen Bucar, pes. Ukořistil Cidův lid stany, zlato, stříbro v nich, zbohatli tak z toho lupu i ti z lidí nejchudších. V Kastilii zástup táh, dobrý Cid jak rozkázal to, v CardenuCardeňu svatého Petra; v chrámu, když tam zástup stih, nechali tam Cida, chloubu Španěl do dob nejzazších!
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.