Ex voto.

Ex voto.
Kdys opuštěné dívky svoje vlasy za oběť kladly bohu, slitovníku, a s resignací, bez pláče a vzlyku se zřekly diadému svojí krásy. Zrak ještě dnes v gotických chrámech vidí na kříži Krista viset s bledou lící, jež zacloněna zlatou ženskou kšticí tím bolestněji mluví k srdci lidí. Ty vlasy stvořené, by v objímání kol nahých údů svíjely se v plesu, zde věnčí tvář i tělo plné děsu, jdou přes krev boků a přes trny skrání. Ó sílo oběti! Ó svatý dive! Na skráni boha dívčí vlasy planou do věků tmy – a moje slzy kanou nad hloubkou lásky veliké a tklivé. [37] Neb jak ty ženy středověku, láskou jež nesmrtelny, daly bohu svému to nejdražší, tak žití ztracenému a srdci bolem, skráni zryté vráskou Sese dala v oběť lásky moje žena. Teď jejím světlým plá mé chmurné žití jak božský zázrak; stejně jako svítí skrz dívčí vlas tvář Krista umučená.