Tvůj pohled.

Jaroslav Vrchlický

Tvůj pohled.
Tak často říkám: „Zde jest všecko marné, i vášní bouř, i ticho jednotvárné, i cit, jenž tuší, vůle, jež se vzpírá, květ, který pučí, i květ, který zmírá, sny, které letí, myšlénky, jež zrají. Zde minulost i budoucnost jest bájí, a přítomnosti mžik jen ostrov malý, vstříc jemuž moře věčnosti se valí, „dnes“ krátký blesk, jejž zhltí mračno „včera“. A hroby pak, a clona jejich šerá, my sami stíny honící se v kole, jak stíny mraků přes požaté pole, jak tanec kapek po rybníka pláni. I umění v svém nejkrásnějším vzplání, ať malba oku, nebo hudba sluchu, ať slovo, kterým duch jen mluví k duchu, nad tímto proudem, který vře a duní, vše trhá v rej a nad nímž zhouba trůní jak v mraku sup – ó čím jest v naše hoře? Jen slunce záblesk nad bouřící moře, jejž zhltí mrak, by tmou zas všecko bylo. Ó nadšení, ó sny, ó ducha sílo, jste přeludy, či pouhými jste jmény? Či věčnost sama padne v moře změny? Mne stejně přelud jako pravda pálí. 58 Duch lidstva v žalu obličej svůj halí, kdo zpívalzpíval, mlčí, a kdo myslil, šílí.“ Tak často říkám, a v té trpké chvíli mně slza z oka, z ruky péro padá. Duch nadarmo po odpovědi bádá, před ním jen mlhy tůně, děsná, bezdná... V tom přijdeš ty – v tvém oku spí zář hvězdná, jdeš od své matky, jíž jsi štěstí všecko, a týmže zrakem, v kterém ještě děcko se diví světu, v němž však sní juž žena, tím pohledem, jenž pro mne nemá jména, jenž najednou se těší, modlí, prosí, v němž pták má zpěv a květ má kapku rosy, v němž odlesk duše matky tvé se chvěje, teď u mne dlíš a v propast beznaděje, jak anděl křídlo,křídlo pouštíš úsměv zlatý. A není trudu, není tmy, ni ztráty, vše žitím jest, vše vůní, pravdou skvělou. Ty zjevíš se, a jizbou naší ztmělou zář jasná letíc dotkne se tvých skrání. To jistě slunce nad šer spících strání, by spatřilo tě, než v tůň mlhy kleslo, se vyhouplo a zář svou všecku sneslo, by v hnědý vlas ti vtkalo aureolu. A na západ my dívat jdem se spolu. 59
Básně v knize Co život dal:
  1. Panský dvůr.
  2. Krajina.
  3. Samota.
  4. Lesní motiv.
  5. Vánoce.
  6. Pláně.
  7. Večerní jízda.
  8. Cestou k přívozu.
  9. Pastel.
  10. Motiv z Křivoklátu.
  11. Na vsi v zimě.
  12. Šumavské motivy.
  13. Večery na horách.
  14. Ex voto.
  15. Zázračný květ.
  16. Vyznání.
  17. Píseň nad hlubinou.
  18. Sloky na jaře.
  19. Večer.
  20. Zábřesk.
  21. Snění.
  22. Serenada.
  23. Tak půjdem spolu...
  24. Vrásky.
  25. Co dotkly se mé rty...
  26. Láska a smrt.
  27. Tři sloky.
  28. Pro vždy.
  29. Tvůj úsměv.
  30. Tvůj pohled.
  31. Illuse.
  32. Samotář.
  33. Ofelie.
  34. Polní kvítí.
  35. Dle přírody.
  36. Vox populi.
  37. Z ulice.
  38. Ballada z roku tisíc sedm set a několik.
  39. Dítě.
  40. Legenda.
  41. Švandovy dudy.
  42. Giotto a duše.
  43. Soucit.
  44. Idyla ze hřbitova.
  45. Během roku.
  46. Modlitba k mrtvému dítěti.
  47. Fragment.
  48. Bohdanu Jelínkovi.
  49. Ke dni 19. srpna 1874.
  50. Příteli Fr. Prokešovi.
  51. Smutný večer.
  52. List ze hřbitova.
  53. Útěcha.
  54. Jarní píseň na hrobech.
  55. Svým snům.
  56. Poupata.
  57. Až doma!
  58. Z cest.
  59. Metamorphosy.
  60. Probuzení.
  61. Sloky.
  62. Podzimní motiv.
  63. Tucha minulosti.
  64. Píseň.
  65. Symbol.
  66. Co jsem v bouři zpíval.
  67. Hic sunt leones.
  68. Causerie jarní.
  69. Longfellow.
  70. Prosba k jaru.
  71. Z jara.
  72. Soše Narcissa.
  73. Prosba.
  74. Za hvězdných nocí.
  75. Píseň.
  76. Allegorie.
  77. Hovor s duší.
  78. Noc.
  79. To dávno juž...
  80. Zimní jízda.
  81. Hymna.
  82. Zapomnění.
  83. Vzpomínka z jihu.
  84. Mizící loď.
  85. Říjen na moři. Večer.
  86. Labuť.
  87. Večer v Paříži.
  88. Notre-Dame a la Morgue.
  89. Skizza z předměstí.
  90. Kopistům v Louvru.
  91. Idylla z Luxembourgu.
  92. Pod svítilnou Diogena v St. Cloud.
  93. Bohdanu Záleskému.
  94. Polské hroby na hřbitově Montmartre.
  95. Polákům v Paříži.
  96. Disticha.
  97. Šumavská idylla.
  98. Apenninská idylla.
  99. báseň bez názvu