Legenda.

Legenda.
Když Pán Ježíš s Petrem chodil po tom hříšném světě, v zimě ve sněhu se brodil, sloupy prachu v letě. K sedlákovi jednou přišel; o nocleh jej prosil, sedlák zaklel, jak to slyšel: „Ký čert sem vás nosil! Hajdy na mlat! časně z rána vás tam aspoň zbudí.“ Petr šel za stopou Pána; byli oba chudí. Petr leh’ na pravou stranu. V šeru přišli mlatci: – „Dej tam tomu hodnou ránu, ať juž má se k práci!“ A juž notná rána padá, Petr ihned skočí, ohledává sobě záda, v spaní mne si oči. 74 Chytrák myslí: „To jde z tuha!“ ze slámy se zvedá, „padne-li teď rána druhá, padni na souseda.“ Na levou si lehne stranu. – „Zkus to s druhým přece,“ hromuje kdos a juž ránu dostal Petr v plece. Vstane zas a myslí: „Věru divný mrav zde mají, trochu dál si lehnu, v šeru snad mne nepoznají.“ V tom zas hromovým kdos hlasem – „Tamhle leží třetí! snad ten hne se!“ a týmž časem nová rána letí. Stará pověst, skoro k smíchu, od dětství ji známe, ale vím, že každý v tichu s Petrem soucit máme. Ať se jak chce světa osud semele a zvrátí, Petra osud máme posud, do nás vždy se mlátí! 75