Disticha.

Disticha.
I.
Mona Lisa. Mona Lisa.
Úsměv plný taje, kouzla; něha v něm a krása. Rci, zda láká svoji obět, či juž nad ní jásá? II.
Madonna Peruginova. Madonna Peruginova.
Síla víry, která divem zemi s nebem spíná, teď juž pouze mluví v světě z tvarů Perugina. III.
Obrazy flámské školy. Obrazy flámské školy.
To jest život drsný, směšný, vilný, vtipný, sprostý, Gracie však u těch Faunů vždycky byly hosty. IV.
Rubens v Louvru. Rubens v Louvru.
Pěkný detail – z myšlénky své neslevím však vlásku – ale celkem, byť i Rubens, je to na zakázku. 170 V.
Fragonard a Boucher. Fragonard a Boucher.
Nádech růže, korál retů, a pleť, nahá těla, opojení, vír a rozkoš – doba jejich celá. VI.
Zátiší Chardinova. Zátiší Chardinova.
Jaké teplo barvy, světlo, jaké jemné rysy! Ale v celku vždy jen hrušky, konve, broskve, mísy. VII.
Krajiny Ruysdaelovy. Krajiny Ruysdaelovy.
Černé lesy – slyším tvorstva žaloby a vády. Kalné vody – ne, to lidských slzí vodopády. VIII.
Vlna Courbetova. Vlna Courbetova.
Juž se valí – a s ní osud, síla, krása, hoře! Jaký velduch! V jedné vlně podal celé moře! IX.
Krajiny Salvatora Rosy. Krajiny Salvatora Rosy.
Divné kouzlo, pusté hvozdy, asyl, samotáři, leč ta stafáž jako náplasť na spanilé tváři. 171 X.
Marsyas. Marsyas.
Z tebe čtu, že děs a hrůza můž též býti básníbásní, ovšem jenom,jenom nebes paprsk, soucit, když ji zjasní. XI.
Žena od Rembrandta. Žena od Rembrandta.
Tělo tvé jak svítí, hoří v nahé skutečnosti, tak, že pravda jeho láme osten smyslnosti. XII.
Venuše z Vienny. Venuše z Vienny.
Tys jen pouze tělo ženy, vášeň, život, plamen, vše ostatní vedle tebe stín a smrt a kámen. 172