Máj a srdce.

Jaroslav Vrchlický

Máj a srdce.
I máj má chvíle, v kterých jaksi váhá, zda jíti dále přes přírody prah, jest zrovna jak to srdce, jež se zdráházdráhá, a má-li milovat, jest na vahách. Tu zasmuší svůj náhle úsměv slunný a chladnou prškou maskuje svůj žár, jest zrovna jak to srdce, v ztichlé struny jež bouř si láká, beznaděj a zmar! Však marné přeludy a konec půtekpůtek, zas azur vzplane, pažit zazáří, toť zrovna jako srdce, jehož smutek poslední slzou taje po tváři. A brzy země křídlem písně letí ve moři světla přímo do nebes, a srdce padne srdci do objetí pít rozkoš, jásot, nadšení a ples! 27