V kaštanové aleji.

Jaroslav Vrchlický

V kaštanové aleji.
Aleje houstnou, listím se šatí, co nejdřív ptáci do nich se vrátí. Za ptáky květ pak rudý a bílý, který se k hnízdům jak clona schýlí. Kdo přijde potom v stín, který chladí? Nejdříve ti, jenž mají se rádi. Nejdříve přijdou, nejvíc tu stanou, nejdéle zbudou, hvězdy až vzplanou. Ba pro ně skoro aleje clonou šatí se listů, ve květech tonou. Pro ně tu v šeru sta ptáků zpívá, ať den se nití, noc ať se stmívá. Celý tu vzduch kol chví se jak vzdechem braných i daných polibků echem. A kdo jde tudy, měkce jde, zticha, všecko to štěstí cítí a dýchá. 35