Poledne.

Jaroslav Vrchlický

Poledne.
Při táhlé písni včel tak sladce monotonní, jíž zvučí bílé akacie v květné třísni, (ó květy voní a v nich včely zvoní!) jdu v poledne, jdu zabrán v těžké snění a zdá se mi, že dolem v šumné tísni se modlí zástupové nevidění při táhlé písni včel tak sladce monotonní. Kraj vyhřat do zlata, mha modravá jej cloní, zvon z dálky cinká, ves je svahem lesa skryta (ó květy voní a v nich včely zvoní!) na polích ticho... v štěrku had se sluní a velká modrá moucha kolem lítá, i cítím, jak vše padá v ticha tůni při táhlé písni včel tak sladce monotonní. 40