Mila.

Jaroslav Vrchlický

Mila.
Jak jaro mezi kvítí sedla tak růžová, tak bílá, mou duši v divné kouzlo vpředlavpředla, jak zakletá že snila. Co ruka má na její hlavě se žehnající chvěla, jí v očích plála v plné slávě má zašlá mladost celá. 98