Na poslední stránku Hugovy knihy „Celá lyra“.

Jaroslav Vrchlický

Na poslední stránku Hugovy knihy „Celá lyra“.
Sám řekl jsi: Z dna hrobu záře proudíproudí, a pravdu měl’s. Když oko zpilé bloudí po stránkách díla tvého, po tvé smrti jež sálá v svět, v němž dobro zlobu škrtí, kde z hloubi lesů velký Pan se směje, v smích Suzotty kde zní hrom epopeje, kde děti v zkvětlých paloucích se honí, řve moře, větry dují, růže voní a v kyklopických kladiv burném hromu se vrací k lidstvu Svoboda zas domů, za ruku vedouc, sama archandělem, k nám Spravedlnost s ohvězděným čelem; kde velké srdce tvoje láskou syté je kalich, nad nímž vznáší se hlas: Pijte, vy ubozí, vy bědní, unavení, žebráci v hadrech, králové jen v snění; když celá tato hudba duše tvojí, kde vesmír zní i s živly všemi v boji, ten orkestr, kam zdaleka a v taji jak bouř andělské hlasy zalehají, mým srdcem táhnou jak vichřice tonů, jak zvuků potopa a jásot zvonů, cos jako divná tucha vždy mne svírá: My žijem dál a duše neumírá! 114