Nad propastí.

Jaroslav Vrchlický

Nad propastí.
Jak často stojím nad propastí v žití a ptám se, co mám uvrhnouti do ní, zda víru v sebe, v lidstvo, v ideál? Či vlastní život, který se v nic řítí? Však ohlas nitra z hlubin ke mně zvoní: Svou hoď tam zbabělost a kráčej dál! 115