Giordano Bruno.

Jaroslav Vrchlický

Giordano Bruno.
Hlas dí z temna: Jdete zpátky! Hlas dí z jasu: Výše jdem! A v jich spory a jich zmatky život míjí trapným snem. Velký čin tu lásky vzplane, promluví tam srdce hlas, rázem lidstvo rozhárané rodinou se cítí zas. V to zní náhle války vřava a co byla vzdělanost, maskou padá – člověk, dravá šelma, hryže vlastní kost. Hlas dí z temna: S vámi v jarmo! Hlas dí z jasu: K slunci výš! Jistě v před! – Ne, vše je darmo! V tom jsi náhle starcem již. Skoro zoufat bys chtěl sobě, jak chce vítěziti stín, 145 však tu náhle v pravé době zahřímá v svět velký čin. Hranice kde šlehla k nebi, světla héros vznáší plec, sražen satan v tmách se šklebí – Ne, my jdeme k světlu přec! 146