Venite ad me!
Pojďte ke mně, Obtížení,
slyším sladký hlas se třást,
a v tom citů rozvlnění
jaká rozkoš! jaká slast!
Ty nás voláš v touze lačné,
žízníš k srdci přivinout,
vznést u výše nadoblačné,
setřást tíži zemských pout.
Opojení na rty schýlit,
kalich nebes nápoje,
a do srdcí našich vylít
sladkost svého pokoje!
Přitulit skráň unavenou,
otevřít jí božský klín;
korunu snít zkrvavenou,
měkce setřít stopu slin.
21
Zjasnit zraky vyděšené
září svojí naděje,
ruce hořce zalomené,
k modlitbě vznést zase je.
Táhneš silou milování,
majákem Tvých ran je pět;
a já loď svou v ztroskotání,
k Tobě dám se unášet!
22