Stín.

Xaver Dvořák

Stín.
On řekl: Pojď! Já kříž jsem zved’ a šel; když na ramenou do krve mě zrýval, já v bolestech jsem nadšeně si zpíval. Žár mučednictví ve mně zahořel. A prošel jsem snad celou žití dél, však teď, jak soumrak by se v duši stmíval, zrak jak by víc a víc se rozteskníval, tak sám se cítím, jak bych osiřel. I volám! Hlas můj div že nezavzlykal: „Kde kráčíš, Pane, přede mnou, jak’s říkal? já neviděl jsem tebe posavád!“ A po boku mém, kam teď stín můj pad, já slyšel, jak hlas vlídný náhle vzchází: „Jsem stín, jenž krok tvůj družně doprovází!“ 35