Žalm.
Díky tobě, hlavo drahá,
uložená na trnech;
láskou, již svět neobsahá,
plaje tobě srdce všech;
do hrobu ti ve pohnutí
padá slza, vane vzdech.
Díky tobě, tváři siná,
oko sladké, zamčené:
k vám se náruč rozepíná,
svaté údy zmučené;
každá rána zulíbána,
nohy, boku, ramene!
Díky tobě, Trpiteli,
srdce pohled slzavý,
do krve se zalil celý,
co v něm hoře, Bůh sám ví:
jde mu ze dna touha jedna,
vzdát ti život v poddanství.
48
Na ten kříž tvůj vbít své údy,
kolem skrání trny svít,
v boku lásky pramen rudý
otevřít, ach otevřít;
za čí’s vinu ve tvář slinu,
posměch slyšet k sobě hřmít.
Bez přátel a bez soucitu
kolem dav jen nepřátel,
nebe mračné, beze svitu,
tvrdost záští, kam bych zřel,
a mít síly v smrti chvíli,
bych jim ještě odpouštěl.
49