Ballada o vlasech mojí paní.

Ballada o vlasech mojí paní.
Buď veleben tvůj hustý, dlouhý vlas, jenž zlata lavinou se k skráním řítí, ve slunce záři plane nad topas, a v stínu když tvé ouško musí krýti, jak lísky kůra leskne se a svítí! Víc vůní v něm než v jižní noci jest, víc jisker v něm než na obloze hvězd, jak lilje kmitá jím tvůj bílý vaz. Ó nech mne u tvých nohou věčně sníti – tvůj hladit vlas jest líp než víno píti! Pod tíží svou on jak Demetry klas se kloní, jako proutí vrby v sítí, a každou chvíli tryskne z něho jas, jak z větví myrty, které fenix vznítí, když v sobě tuchu nesmrtnosti cítí. Ten fenix, láska tvá, to hoří v něm, nad čelem krásy tká ti diadem a kmitá hvězdou v stínu dlouhých řas. Ó nech mne u tvých nohou věčně sníti – tvůj hladit vlas jest líp než víno píti! 77 Ó spusť jej dolů! Přes zbořenou hráz jak vodopádu letí vlnobití, ať touhy moje spějí za ním v ráz a jeho bleskných paprsků se chytí, se houpajíce na nich! Nechám hřmíti v ně motýlů roj, svojich polibků, ať spletou z nich si vonnou kolíbku, kam Kupido se skryje v lásky čas, až budu šťasten u tvých nohou sníti – tvůj hladit vlas jest líp než víno píti! Poslání.
Jak rozříznutý zlatý ananas, v němž šťavnatých zrn démanty se třpytí, své srdce, plné písní na tvůj vlas, ti podávám. Chtěj milostivá býti! – tvůj hladit vlas jest líp, než víno píti! 78