VI. Antický monolog.

Jaroslav Vrchlický

VI.
Antický monolog.
Osoby: Nymfa Echo. Narcis (odcházející houštím myrt a oliv.)
Scena: Lesnatý svah. Snivý večer jarní.
[157] Echo (dívá se za Narcisem). Utajená ve svých skalách zřela jsem tě nad vodou, skalní drozd co v sladkých škálách opájel hvozd lahodou. Cos tam dělal pod večer? Zakletá já v svoji sudbu slyšela jsem pouze hudbu sfer. V Heliem kraj zatopený, jenž se nížil v moře hloub, na bílé jsem zřela pěny, na červánků žhavý sloup. V jisker výheň pěnou hrál, opál hodil do leknínu, chvěl se v jasu a pak v stínu splál. Jedna divá labuť táhla na sever a zpívala; to prý značí smrt – já znáhla za ni jsem se dívala, v tom tys na břehu se mih, k zrcadlu té lesní vláhy sklonil jsi se celý nahý, tich. [159] Skláněl jsi se víc a více... Cos tam jenom vidět chtěl? Zlatem tkané svoje kštice a svých údů sněžný běl? Či chtěl’s zmámen tíží snů nymfu k sobě v objímání, strhnout, vnořiti se za ní k dnu? Viděla jsem tebe z dáli, ztepilost tvou a tvůj vzrůst, ale spjaté v žernov skály, slovo nevyšlo z mých úst. Ve vodě jsi hledal nah, všecky vděky svého těla, a já vzdychnout neuměla... Ach! Odcházel’s tak uklidněný, vlastní krásou nadšený, necítil’s mé srdce ženy, plné sladké ozvěny. Zpívals, aj tvůj mladý hlas zvlnil dávno spící lesy, ozvuk můj se slabě kdesi třás’. Odcházel’s a nevším sobě, co vše echo chytit můž, hrdý, sličný v mládí době vůči slabé ženě muž. Odešels. Kol klid a šer, jen já zakleta v svou sudbu slyším z dálky pouze hudbu sfer. 160
Básně v knize Duše-mimóza:
  1. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI.
  2. Allegorie.
  3. Oasy.
  4. S novou svou knihou.
  5. Ant. Klášterskému za překlad básní Longfellowových.
  6. Při zprávě o smrti D. Jacinta Verdaguera.
  7. Poesie.
  8. Atavismus.
  9. Odpověď Ignátu Herrmanovi na mou karikaturu ve „Švandovi dudákovi“.
  10. Hora Nebo.
  11. Předtucha.
  12. Po přečtení „Oresteie“.
  13. Bezvětří.
  14. Detail.
  15. Girolama.
  16. Letní toulky.
  17. Noční cesta.
  18. Krajiny duše.
  19. Krajina.
  20. V dubnové pršce.
  21. Opuštěný klášter.
  22. Hrad loupežných rytířů.
  23. Jaro a podzim.
  24. Bílá paní.
  25. Pastorale.
  26. Olivový háj na Gardském jezeře.
  27. Dřevěný mlýn v Haliči.
  28. Letní večer.
  29. Dvě sestry.
  30. Letní den.
  31. Prožít!
  32. Skulina.
  33. Slzy.
  34. Sen.
  35. Cestou kol jednoho hrobu.
  36. Ó nikdo neví...
  37. Útěcha.
  38. Jiná píseň.
  39. Píseň.
  40. Impromtu.
  41. Příteli, jenž ztratil první svou lásku.
  42. Reformace.
  43. Dítě.
  44. Odpuštění.
  45. Legenda o štěstí.
  46. Impromtu.
  47. Jako sen.
  48. Ještě jedna píseň o štěstí.
  49. My lidé vrahové jsme svého štěstí.
  50. Vchod k pokladu.
  51. Po třicíti letech.
  52. Chmurný vítr noční.
  53. Vzpomínky.
  54. Havran.
  55. Přelud vteřiny.
  56. Údolí smrti.
  57. Hadí sluj.
  58. Zkamenělé stádo.
  59. Morče.
  60. Úvodem.
  61. I. První idylka rajská.
  62. II. Idylka z „Písně písní”.
  63. III. První idylka antická.
  64. IV. Druhá idylka antická.
  65. V. Třetí idylka antická.
  66. VI. Antický monolog.
  67. VII. Antická ekloga podzimní.
  68. VIII. Druhá idylka rajská.
  69. IX. První idylka ze žaláře.
  70. X. Druhá idylka ze žaláře.
  71. XI. Moderní duo.
  72. XII. Trochu noční hudby jako finale.