BÁSNÍCI.

Jaroslav Vrchlický

BÁSNÍCI.
Na prvním azuru hvězd prvních pláním byť každý sen svůj nejkrásnější psal, jenž v nocích bezesných nám slétá k skráním, jejž v touze bezdné zovem: ideal; Kdokdo může zcela pochopit nás z davu? Kdo „cítím s tebou“ by tvé písni řek’? pro věčnost všickni tkáme na svém hávu na času stavu útkem myšlének. Jdem životem si skoro sobě cizí a král je každý v svém přec údělu, pod hlodem bídy veteš těla mizí a vzrůstají nám křídla andělů! Jen sílou obrazů, jen rhythmu vlnou je každý nad svět kolem větší z nás, a věky prosí, zápasí a klnou v té naší písni, kde zkameněl čas. 63 Byť krásy celé objali jsme moře, či pouze dívčí útlý náprstek, všem plane v srdcích nesmrtelná zoře! Tak ústí velkých amerických řek Ii kapka rosy hoří zanícená, když z lůna černých mraků měsíc vzplál, před námi všednost jako lačná fena se krčí zuby ceníc opodál. 64