SOUZVUK.

Jaroslav Vrchlický

SOUZVUK.
Ne sochy antické klid ztrnulý, jež stejná jest, ať slunce na ni svítí neb ať se stíny nad ní shrnuly, vždy božsky klidná dívá se v rej žití: nám jiného, většího klidu třeba, jak jiným vzduchu a čerstvého chleba. Jen tvář buď klidna – srdce třeba mři! jen zpěv buď ladný – duše pukej žalem! svět postav našich žij – ty touho, vři ve honu věčném za svým idealem! buď z mramoru tvá hruď, však krví žhoucí v ní slyš vždy velké srdce bouřně tlouci! A vnitřních těchto bouří odlesky když zjasní jemným svitem naše dílo, pak mír v něm bude, souzvuk nebeský jak děcku, které z prsu matky pilo, a z vřavy vášní – soucit zbude vlídný, s tou světa bídou, úsměvný a klidný. 81