MLADÉ DÍVCE.

MLADÉ DÍVCE.
Bez vášně, smyslnosti odvyklý, nad svěží krásou, dívko, tvého těla chci v snění prodlít sladkou hodinu; jak struně, jež se náhle rozzvučela, chce poslouchat duch krásou proniklý a v tobě viděti jen květinu. Jen souzvuk, jaký dýše z údů tvých, jen barev tóny, v píseň jak se pojí, jen tvarů vlnící se rytmus čárný, jest kvasem, jejž mi krása tvoje strojí, jsouc číší vody v stromech ztemnělých na kraji lesa, co den žhne kol parný. Ty největší jsi zázrak přírody, jak z ruky její vyšla’s v kráse ryzí s tím čistým čelem, na němž půvab trůní, jak poupě, jež se dere z listů řízy, ty svěžest máš své první lahody, vděk nedotknutý je tvou sladkou vůní. Od vlasů, v jejichž stínu ukrývá se ouško nachové, od sněhu šíje, 83 jež přechází v tón staré majoliky, až k líčku (které jako broskev kryje stín chmýří jemný), jež se zardívá, až tam, kde paian pějí rudé rtíky; Odod ramen, dlouhých stonků lilií, přes paže k bokům z matné perletě kol ňader, na nichž motýl, cudnost, leží, co tónů v sladké hraje odvetě, se řine, splývá v sladkou linii, jak z jara když se kaliny květ sněží. Stín se světlem ve sladkém rozmaru se honí po tobě, ten vítězí, teď onen zas a v nich tvůj úsměv sladký, teď vážný, laškující, ve tvaru se míhá sterém, v shodě bez mezí jak v slunci hrají muslínové látky. Co chtěla s tebou velká příroda? Jen matkou být – nač třeba také krásy, když vše tu vadne, času propadává? Co půvab tvůj a vděk a lahoda? Jsou udicí jen, s níž pud divý hrá si, jsou mořem jen, zkad vášně slunce vstává? Jsou stupněmi, po kterých pohlaví tvé spěje, bys dřív přišla k cíli, ženo? jenž, úkol tvůj až dohrán, záhy zmizí, plen stáří, bolů, zapomnění věno, jež v konec všeho stejně krvavý žnec veliký, čas, bez rozdílu sklízí? 84 Ó hořkosti, jež skryta ve číši! Ó ironie v masce půvabů! Zpět s ostnem hloží, zpátky s jedem zmije! Ó rděte dál se ústa řeřábů! Ó kvěťte lilje v ňader zátiší! Ó zpívej, tělo, hymnu poesie! Já umělec jen s chvěním, v soucitu chci ponořit se v symfonii vašivaši, jak v luny paprsky svůj květ a list pohrouží lotos do vln blankytu. Od hodu krásy, jenž se kolem vznáší, chci povstat větší, povznešen a čist. 85