HOVOR NA MOŘI.

Jaroslav Vrchlický

HOVOR NA MOŘI.
Já pravil k ptáku: Cestou dlouhou, kde neví zrak můj, kam by kles’, kam uletěl jsi s mojí touhou? A on mi řekl: Do nebes! Já pravil k vlně: Dcero moře, hned samý jas, hned samý stín, kam pohrobila’s moje hoře? A ona řekla: Do hlubin! Já pravil k větru: Plachý hosti, jenž všeho tkneš se v přeběhu, kams odnes’ tíž mé minulosti? Děl: Ta zůstala na břehu! Jsi zase volný, šťastný, mladý! děl západ temně nachový – Ne, vzdych’ jsem, vleku s sebou všady své vlasti těžké okovy! 105