S „METEOROLOGIÍ SLUNCE“.

Jaroslav Vrchlický

S „METEOROLOGIÍ SLUNCE“. (S. P.)
Ty, za sluncem jež zvedáš zraky stále a sleduješ běh jeho triumfálný, víš nejlépe, co štěstí v náš svět žalný se řine z jasu jeho neskonale. Však rovněž víš, že v radosti i v žale, ať kyne stín, či hrozí nám žár palný, nám větší slunce plá v kraj idealný, nás k sobě táhnouc věčně, vždy a dále. To slunce láska jest, nechť třeba zhasne to zemské slunce, nesmrtelná ona sta jiných rozžhne v záři slávojasné. To slunce myšlénka, to k dobru snaha, jež, nechť i tvorstvo, nechť i člověk skoná, plát bude dál, zdroj radosti a blaha. 132