XI. Jak proroku, pod pouště nebem

Jaroslav Vrchlický

XI.
Jak proroku, pod pouště nebem
Jak proroku, pod pouště nebem
jenž v modlitbě svůj trávil čas, se zjevil černý havran s chlebem, tak bolest navštěvuje nás.
To pták, jenž s dlaně Boha slétá na nehostinnou světa step, do srdcí černé stíny metá, však v zobáku svém nese chléb. Jeť v skutku bolest chlebem duší, je mystická a svatá žeň, jež v tom, co duši láme, kruší, jí vlévá sílu zároveň. A slabé duchy ve prach kácí, však očišťuje silné jen, háv první čistoty jim vrací, jich vidinami plní sen. A nechť i hlodá, nechť i pálí ve nitru rána krvavá, pták, bolest, časem se přec vzdálí, chléb, síla v duši, zůstává! 23