XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,

Jaroslav Vrchlický

XIIXII.
Žít dlouho – ne v tom není zisku, Žít dlouho – ne v tom není zisku,
 to pouze větší stopa v písku, již stejně setře vichr v trysku. Žít v plesu – ne v tom není štěstí, toť zlatý štít je navrch nésti a pod ním blud a klam a scestí. Žít v slávě – to je teprv málo. Cos na chvilku nám v uchu hrálo, dost slzí to, víc krve stálo. Žít v sobě – to je žíti v Bohu, toť květ z malého lákat hlohu, toť míň, než chcichci, a víc, než mohu. Tys žila taktak, a proto právě máš slzy v hrobu svého trávě, své pevné místo v boží slávěslávě, Tožtož v srdcích všech, kdo Tebe znali, kdo jednou jen Ti naslouchali a pro vždy Tebe milovali. Neb co můž’ člověk více chtíti: než sobě zůstat věrným v žití, být prostým jak to luční kvítí? 50 Neb co můž’ člověk si víc přáti, než sobě žít a bratru dáti a umění žít ve závrati? Tys našla směr, kde v každém čase s umělcem člověk potkává se ve harmonické, plné kráse. Žít dlouho, v plesu, slávě – masky! To pouhé sny, to vložné sázky, již podstupujem bez otázky, Jižjiž splácíme, když prohráváme, na slední kartu když vše dáme, když vše se láme, vše když klame. Oč líp je, žíti plně, krátce! Ach, starý sbore, jak zníš sladce – a nejlíp umřít v klínu matce! 51
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,