Ten, „dítě mé“, jest konvalinkou v trávě,
Jaroslav Vrchlický
Básně v knize Eklogy a písně:
- Tys ještě dobré, smavé dítě,
- Jarní větry.
- V alejích.
- Ekloga. I.
- První láska.
- Píseň.
- Cesta u lesa.
- Slavíci.
- Ekloga. II.
- Na křídlech větrů.
- Já v jihu slyšel zpívat ritornelly,
- Zas v květu stařičký květ jabloňový!
- Ten jasmínu dech tak je milý, sladký!
- Hle rudý kaštan v jednom ohni stojí!
- Co chce ten měsíc nad brázdami polí?
- Zas ritornell! Ty řekneš snad: jen hříčka!
- Já řek bych tobě: Zůstaň, dítě, na vždy!
- Hle, planý mák jak hoří divým nachem,
- Hloh kůrou svou mi kouzlí sladké báje,
- Proč ritornell si hraje stále s kvítím?
- Šla přes lávku – Co řeklo echo skále?
- Až přijdou růže, pěkně poprosí tě,
- Psal jsem ty verše – tu mi lampa zhasla –
- Burnsova svatba.
- Zda byla tady juž?
- Ekloga. III.
- Ó jen se dívej!
- V lese po dešti.
- Píseň.
- Ekloga. IV.
- Vždy a všade.
- Lesní motiv.
- Ekloga. V.
- Tak mám tebe plnou duši.
- Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny.
- Ekloga. VI.
- Jak drahokam.
- Serenada.
- Ekloga. VII.
- Snět střemchy k mému sklonila se čelu,
- „Zas ritornelly?“ – divíš se, mé dítě!
- Mé čelo v trávě chladí vláha rosná
- Květ jahody bych s úbělem tvých lící,
- Nad ploty kvete střemcha, hlohem bělá
- Květ jabloně se rdí a růže plane,
- Co starosti a trudy? – přijdou samy!
- Ve trávě v chladu prosníti den parný
- Než zraje plod, dřív spadnout musí květy.
- Buk s břízou v objetí se k vodě klene...
- Ty dlouhé zimní večery! vždy sami
- Ten, „dítě mé“, jest konvalinkou v trávě,
- A každá chvíle bez tebe jest celý
- A kdo ten zázrak učinil, zda nebe,
- Jen vzpomínku!
- Jdou mračna přes hor vrcholy.
- Ekloga. VIII.
- Co se děje večer.
- Ukolébavka.
- Noc v lese.
- Ekloga. IX.
- Náhrada.
- Ekloga. X.
- Sloky.
- V dveřích parku.
- Hlas v krbu.
- Píseň.
- Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku.