Ptáče svobody.

Ptáče svobody.
Starý cigán – živá bída, na sluníčku hřál si údy; aj, v tom k němu slétlo ptáče – pták a cigán doma všudy! Divné ptáče zlatohlavé, oči jako jeden plamen, stále cigán hledí na ně, jakby tajným kouzlem zmámen. Divné ptáče v hravém letu od potoka spěchá k stráním, a ten cigán v chvatu náhlém chtěj neb nechtěj musí za ním. Aj hle, již tam v temnu lesa peří jeho zlatem hoří, poskočí si cigán za ním a tak sobě pohovoří: 40 „Vida, vida – tráva měkká a pod lípou milé stíny... zapomněl bych na cigána, byl bych jako člověk jiný. Svatá volnost – zlaté ptáče cigánovi usnout nedá, musí za ním, bor kde šumí, za ním, kde ční skála šedá. Svatá volnost – zlaté ptáče, když se skloní v srdce mladé, a do mechu neb na skálu junákovu hlavu klade. A svým lesklým zlatým křídlem zanáší ho v otců kraje... slyš – ty rány do cimbálu, slyš – ty tony na šalmaje! Hvězdným nebem jemu kyne jako dívčí oko tmavé – krásné ptáče je ta volnost, škoda jen – že přeletavé!“ 41