Endymion.

Endymion.
Rosné perly na květinách, kolem poklid večera, hvězdná zář spí ve hlubinách šumícího jezera; lehká mlha v tajném chvění obejímá vrch i dol, jak při prvním políbení táhne srdcem sladký bol. A ty hvězdy v modré výši náhle září mocněji, a ty květy více dýší, vlny dmou se bouřněji; tu se náhle nad jezerem stříbra proudy rozlily, jimi září vlídným šerem měsíc bledý – spanilý. V tajemném se chvěje světle jak spící tvář dítěte, jak lesk lilje porozkvetlé, když se vine z poupěte; 63 tolik snů z něj, tolik něhy padá v duši stísněnou, že i šedé skalné břehy sladkou zvučí ozvěnou. V skalní sluji v měkkém mechu jinoch klesnul do spánku, ňadra lehkém ve oddechu, tváře v blaha červánku; bázlivě se luna chvěje, nachem vzplane – bledne zas, ach ty tahy obličeje plny kouzla, plny krás! Nejdřív leskem smáčí květy a již níž se schyluje, a spícího v čelo, rety v divé vášni celuje; nepokoj tu stromy jímá, z květů skáčí plameny, ach, a již ho obejímá stříbrnými rameny. Perly – mušky létající, hudbu hraje každý kmen, blaho v srdci, úsměv v líci, jaká noc a jaký sen! 64 V mocném ruchu tu zaznívá věčné lásky čarný tón, a pak všecko v souzvuk splývá: Selene – Endymion! 65