Pohřeb Alaricha.
Mrak ztrhaný – jen sotva chvílí
že měsíc bleskne mlhami.
Nuž k práci! – půlnoc rychle pílí.
Ó Alarichu, orle bílý,
jenž z rodných krajů v proudu hlučném
při trub a bubnů plesu zvučném
jsi letěl v dálku před námi!
Hle, slza rosí brvu naši,
když věrný tvůj lid tebe snáší
pod řeku mezi skalami.
Výš pochodně! – a jejich ve svitu
to drahé břímě muž podávej muži!
V před bojovníci zbroje ve třpytu,
dál kněží sbor; k nim ať se starci druží!
Jen blíž, jen rychle blíž!
Syn tvého kmene přijde po letech
a z jeho ňader teskný vzletne vzdech:
Ó Alarichu, spíš?
103
Hle, luny zář po naší zbroji
se láme kalným paprskem.
My vzpomínáme, silou svojí,svojí
jak vůdcem naším bývals v boji,
jak bouří šírým krajem světa
tvá jízda hřměla rychloletá,
že nespoutal ji moří lem!
Teď klidně spi! – Od svého lidu
ten bezpečný hrob v tichém klidu
a vřelou slzu díků vem!
Výš pochodně! – Hle, naše postavy
jak tajemně se k hrobu tvému kloní,
vln z dálky šum jak duchů pozdravy
ti v hluchý spánek tklivé dumy zvoní.
To drahé tělo níž!
I věrný kůň tvůj, v oku němý žal,
svou hlavu sklání, jak by se tě ptal:
Ó Alarichu, spíš?
Nuž na koně jej spusťme spolu,
přivažme nohy k ostruhám!
Nechť hruď se úží v těžkém bolu,
jen za balvanem balvan dolů!
Naposled nad ním skloňme štíty,
hle, jeho kůň i chochol skrytý
104
juž zvolna mizí v náruč tmám...
To jediná jest naše těcha,
že v klidu vrah tvou hrobku nechá
i zápas divých živlů sám!
Výš pochodně! – Ať zazní kněží zpěv!
poslední kámen skloněn k hrobky víku.
Juž řeka spuštěna a proudů řev
se mísí v nářek starých bojovníků.
Proud stříká k nebi výš!
Sem kdysi barbar přijde po čase
a s hrůzou tajnou tebe zeptá se:
Ó Alarichu, spíš?
Mrak ztrhaný – jen sotva chvílí
že měsíc bleskne mlhami,
noc truchlivá se k sklonu chýlí...
Ó Alarichu, orle bílý,
kol tebe křídlo dějin víří,
zvěst slávy tvojí světem šíří!
Ty dřímáš mezi skalami!
Ha, bratří, stavte slzy v zraku,
hle, bílý orel krouží v mraku!
To jeho duch jest nad námi!
105
Výš pochodně! Nechť padne v trosky svět,
a železné ať písmo dějin zbledne!
To jistě víme, řadou dlouhých let
krov tvého rovu nikdo nevyzvedne!
Pro věčnost je tvá skrýš!
Až lidstvo zhasne, mraků, větrů chvat,
i příboj vln se bude tebe ptát:
Ó Alarichu, spíš?