Západ v horách.

Xaver Dvořák

Západ v horách.
V klín horám slunce klonilo své čelo, kol smutno bylo, v dálce juž se tmělo; pták náhle ustal v písni v křoví kdesi, jen vlny šuměly, a šeré lesy se k zemi klonily, kam rosa padla; a padla v květ a na role se kladla, kde s ženou muž pluh skalnou zemí vláčí a rosou čela svého sám ji smáčí, než zrno chudé po ní hodí spoře, vždy s těžkým dechem, s okem plným hoře. Co v slzách zrak, já tak se díval. svit červánků tam s nebe proudem splýval, a místo rosy ve krůpějích rudých tam plál – pot chudých! 31