Lásce.

Xaver Dvořák

Lásce.
Z bran edenu, kdy člověk smuten kráčel, proud slzí hořkých tvář mu tesknou smáčel, ty, dítě Božské, ve soucitu za ním vždy kráčela jsi s tichým usmíváním; kdy pot mu čelo smýval zkrvavený, ty stíralas jej měkkou dlaní ženy; kdy v klínu jejím umdlen odpočíval, tvůj sladký sen mu v truchlou duši splýval; tys tkala jej a v úsměv jeho děcka jsi vtělila zas kouzla ráje všecka. Ó družko věrná! Vždy nám stojíš k boku, žal tišíš v srdci, slzí perlu v oku, vzdech každý, který ňadrem bouřně zmítá, mře před tebou, tys září, která svítá nám za hrob ještě nekonečnou šeří – tvůj hymnus vítězný i věčnosť měří! 97