JOSÉ MARIA DE HEREDIA.

Jaroslav Vrchlický

JOSÉ MARIA DE HEREDIA.
Z Tvé ruky vypad’ štětec, celý svět a barvy v něm jenž ladil na souzvuky; víc Krása neovlaží sprahlý ret z tvé ruky... Jen divný rachot, z podsvětí snad vzlét’, jak Heraklu by habry, jilmy, buky kdos kácel, by je na hranici vmet’, Sese mísí v Gaie pláč, ve fléten zvuky, v nichž velký Pan se sklání naposled, Tvé srdce líbaje, kde ztichly tvůrčí muky, by – pro koho jen? – ztichlou lyru zved z tvé ruky. 166