Danaidy.
PROF. FERDINANDU SCHULZOVI.
I.
I.
Vám, nešťastné vy dcery pravěku,
jež bezúspěšné, každé marné snahy,
v které se lidský život potácí,
jste symbolem se staly, zní můj zpěv.
Zní nesměle, jak jemu ležela
by na perutích plíseň zašlých dob;
a přece z tmy se hlásí ku světlu,
neb osud váš tak těžký, bolestný
si hledá ohlas v křivolaké spleti
mé myšlénky, jež dlouho ve ňadrech
mi zrála, sněženka jak v závěji.
Ó sestry bědné, patřím v minulost
a slyším drsný, spurný, nevlídný
hlas tyranický otce Danaa:
„Za chotě syny jižních barbarů
vy vezměte, neb říše bezpečnosť
i trůnu mého zjevně káže tak!“
34
A v odpověď váš tichý slyším pláč
a zase jeho povel sveřepý:
„Vy nechcete? Tož nezbude vám nic,
než opustiti tajně starou vlast
a chvatně obeliskům pozdrav dát
a řadám sfing u chrámů zamčených,
jež střeží tiše věčné tajemství.“
Noc byla, když jste opustivše hrad
jak uprchlice spaly na poušti,
jež velká, boha otevřená dlaň,
se táhla v dálku a již hlídaly
v nádherných posách řady kolosů,
za hlavou jichž se nítil červánek
jak velký požár! Hvězdy bledly juž,
však z vejce tmy se ještě nevyhoup’
Ptha, světlodárce, by porosil svět.
Nil svatý zvolna jako spící bůh
si oddechoval z hloubi sítin svých
svit mroucích nesa ve svém klínu hvězd,
jejž pouze spících krokodilů hlavy
jak velké přerývaly ostrovy.
Tu jedna z vás, ó dcery Danaa,
se vzbudila, jí slabý úsvit dne
na víčka snem zavřená zaťukal.
I zvedla hlavu v neurčitý šer,
v němž zápasil den mladý s nocí starou:
čněl obrovský tu před ní obelisk
pln spletitých a tajůplných čar.
U jeho paty dřímal sester sbor
a ona sama v divné předtuše
zde bdící obrátila plachý zrak
35
ku hrotu jeho, který náhle rdít
se začal, růžemi jak poházen
by zaplál nachem jejich líbezným.
A v udivení jak patřila výš,
tu plocha obelisku hlazená,
po níž se tančit jaly paprsky,
se chvěla juž jak deska nástroje,
z kterého láká spící duchy v něm,
kdo tónů mistr. Zvuk ten mohutněl
a z dálky jemu naslouchala poušť
juž vzbuzena.
II.
II.
– „Ó dcery Danaa,
zřím vaši pouť a v duchu žehnám jí!
Ó vzbuďte se a hleďte naposled
kol bedlivým se okem rozhlédnout,
ať celý svět, jenž před vámi tu leží,
vám věčnou zaplá v myslech odlikou!
Ó vizte v páře kouřící se Nil
s vějířem palem k němu skloněných,
za nimiž řady sloupů mohutné
kol chrámy tají nesmrtelných bohů,
jež Ibis hlídá v druži němých sfing.
To všecko v paměť sobě vtiskněte,
v lid jiný přijdete a v jiný kraj;
vy vzkřísíte tam znovu starou vlasť,
leč bude to, jak z šera vstal by den,
jenž vzbouzí nyní k zpěvu ústa má.
Vy s neurvalou silou severu
ve tichý sňatek spojte klid a něhu
36
těch lotosů, jež tiše kolébají
v svém klínu tady vody posvátné,
však zlaďte vše a v souzvuk zmírněte
a z hrobů tmy, jež halí celý Egypt
jak mračno půlnoční, vy ku světlu
tvář ustaranou vzneste člověka.
Neb světlo život jest a ten jest cíl,
ne chmurné přítmí stinných pyramid,
kde v ruce s váhou soudu Osiris
na duše čeká s pekelnými psy.
Svět nový s novým žitím v žilách vašich,
ó děvy, vře – ó spějte vzbudit jej
a buďte, čím vás chce mít přírodapříroda,
dob velkých, divůplných matkami!
A nechť pod násilníka sekerou
v hrob skácen bude nejlepší váš květ,
přec jedna zbude z vás, v té budou dál
žít zkazky staré vlasti ubohé,
jež tiše, líně podřimuje v slunci,
o smrti dumá jen a o hrobech
cíl všeho v jejich přítmí hledajíc.
Však jedna z vás, jež ujde divé řeži,
jsouc synu nové vlasti snoubena
rod vzkřísí nový, zářný, vítězný,
jak moře volný, mocný jako slunce,
jež nehasne!
III.
III.
Ó dcery Danaa,
zřím vaši pouť a v duchu žehnám jí!
Vy první moře pozdravíte, první
zrak ztopíte v tu valnou nesměrnost,
37
nad kterou křídlo ptačí umdlévá,
jež toužíc v jara novém vzplanutí
od pyramid se dostat v domov zpět,
kmen vydutý neb haluz plující
za prám si zvolí, po němž přeplaví
se hrůzami, jež pod vln křišťálem
ve hloubi tají Neptun příšerný.
Z vás jednu on též strhne v palác svůj
a chladné perly vtká jí do vlasů,
ji vedle sebe na trůn z škeblí, řas
jak paní posadí, co chutě dál
vlast novou v Argu hledat budete
a pohostinství. Nechť váš úděl smrt,
tou první vaší cestou přes moře,
jež nebude víc dělit národy,
leč spojovat, za vámi nový rod
se vydá kolem staré Afriky,
jež pod horami luny stulenastulena,
jak bába do pohádek zapředena
spí v zdrojích Nilu nohy koupajíc.
Já vidím čilý život na moři
i v přístavech, zřím lodí zástupy
jak volavek a čápů, jeřábů
tíhnoucí stáda v šicích, po různu,
a všecky nesou kořisť převzácnou:
tož mužů sílu, junů nadšení,
žen krásu, dívek plachou nevinnost
i s kmetů zkušeností uzrálou.
A všickni sijí zárod myšlénky
do mladé, bujné půdy severu,
jež nezkypřena ještě oráčem
na žatvu čeká doby budoucí.
38
A chrámu, jenž na strmém předhoří
ční s věncem bílých, mramorových soch
a blýská vlysy ryteb plnými
nad moře zpěněné a dunící,
já, praděd z vlasti staré, pozdrav šlu
přes prostory!
IV.
IV.
Ó dcery Danaa,
zřím vaši pouť a v duchu žehnám jí!
Zlý osud schvátí vás, až Erebu
vás polkne noc a k práci nevděčné
vás určí vyšší vůle rozsudek.
Však nezoufejte v marné snaze té,
nad chmurné lání u vln Kokytu,
kterými prázdná síta budete
ve marné práci plnit napořád,
ve štkání, v kletby odsouzenců všech
znít bude jistě štítů dutých třesk
od plání Marathonu vítězných,
a vaše chmury, vaše zoufání
spád sloky sboru tragického zjasní,
jenž v mlhy podsvětí a mrákoty
k vám zabloudí jak peruť labutí,
zvonící úkojem a lahodou.
Vy stanete tu v práci nevděčné,
mdlá ruka pustí síto na chvíli,
zrak strhaný se v dálku zadívá,
zkad jako pozdrav Elysejských niv
ty tóny chvít se budou dálným vzduchem
jak světla zlatitého krůpěje.
39
V té chvíli rovněž vaše sestra v moři
ty slyšíc vzkazy z vlasti vzdálené,
chmurnému choti trojzub mohutný,
jímž vlny vzbouřit chtěl a zdeptat lodě,
jak smírnou hudbou uspanému v ráz
vyvine z ruky, v sladkou dumu jata
k vln křišťálnému stropu zadívá
se blažená; tu lodě na moři,
jež hrozící bouř děsila juž, dál
plout budou usmívavým prostoremprostorem,
že ptát se bude v duchu námořník,
ký Bůh to vlídně k nim se naklonil,
a hrozící juž bouři zažehnal.
A dole vy zas, dcery neštěstí,
po krátkém námahy své příměří
zas odhodlané, duchem silnější
a mlčky, bez reptání začnete
svou bezúspěšnou práci Danaid.“
40