Sibylly Michelangelovy.

Jaroslav Vrchlický

Sibylly Michelangelovy.
Jž zmožen prací i myšlének tíhou a v srdci steré pochybnosti hroty v dlaň sklonil veliký Buonarroti skráň zrytou mnohou vráskou, mnohou rýhou. Tu z výhně ducha, kde u věčném sporu se obrazy a dojmy tříbily, se zvedly plné síly, plné vzdoru a stály před ním staré Sibylly i slyšel v hloubi duše jejich hlas, jenž jako vichr půlnoční se třás’. První: Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým, kol tma a šero, pouze pláti Krásu jak bludnou hvězdu v bludišti tom zřím; vše ostatní kol hroby jen a trosky, jež hvězdy té svit ozařuje božsky. [221] Druhá: Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým, jak mroucí jiskru sledním ve zápasu po Velikosti svatou touhu zřím: chtít větším být, juž v tom je vykoupení z mlh, mátoh, trudů, strastí, utrpení. Třetí: Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým a cítím soucitem svou vlhnout řasu, v těch mrtvých srdcích símě Dobra zřím; to chví se tam, jak zora plá a hoří, to jistě z hrobů nový život stvoří. Čtvrtá: Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým, nerv živý škube se tam v shnilém masu, to žízeň Pravdy trhá svalem tím; ta nesmrtelná ať si pálí, bodá, přec lidstvu číši věčné vláhy podá. Pátá: Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým, ten popel zvedá se, dým taje v jasu, ta srdce žijí – neb v nich Lásku zřím! Duch v kosti hřmí a světlo v zřítelnice, kde Láska doma – není Smrti více! 222 Hlas dozněl, chvíli ticho ztmělou síní – však za ním zved’ se nový hlahol nyní, hlas těch, již mrtvými se zdáli posud, hlas velký, silný, nezdolný jak Osud. To zněloznělo, jak bouř vítězná když letí: Jsme, žijem, budem žíti dál a dál, nechť zhouby jsme a vteřiny jen děti, nám posud v srdcích oheň nedoplál, ten oheň Dobra, Krásy, Velikosti, ten oheň Pravdy, Mojžíšův jenž keř, ten oheň Lásky, již zem, nebe hostí, jenž stále volá: Bojuj, chtěj a věř! Jen těmi silné lidské pokolení Nic odvěké na starou báji změní, neb Velkost kde a Dobro, Krása svítí a s Láskou Pravda, tam jest věčné žití! Ta hymna zněla jásotem v šer dílny. K své práci sochař velký vstal a silný! 223 POZNÁMKY.
Harut a Marut. (Str. 2525. ) Báseň tato zbudována jest na druhé suře Koranu (2, 96). Oba andělé jsou původu talmudického a vznikli z básnického výkladu 6. kap. 1. knihy Mojžíšovy, kde jest řeč o „dětech božích“, jinde slují Šamchesai a Asael. Ovšem dualismus jejich a symbolika v básni této i s celým podkladem děje jsou zcela invencí básníkovou.
Vidění v Kolosseu. (Str. 67.) Mnich Telemachos, chtěje zabrániti hrám gladiatorů v cirku Flaviově, vrhnul se s křížem v ruce mezi zápasící (404) a byl od zástupu ukamenován. Však smrt jeho přiměla císaře Honoria k obnovení ediktu Konstantinova, jímž zápasy gladiatorů pro vždy byly odstraněny. Legenda tato je předmětem velikého obrazu José Beullieure, jekožjehož reprodukci přinesl „Světozor“ roku 1888 číslo 17.
Freska Rienziho. (Str. 90.) K této básni i k básni „Věčné evangelium“ (str. 98.) srovnej, co vypravuje Lefebre Saint-Ogan ve své zajímavé knize „De Dante a l’Aretin“.
Idylla z Vaucluse. (Str. 94.) Anekdotu, z které povstala tato báseň, vypravuje H. Blaze de Bury ve své knize „Dames de la renaissance“.
[224] OBSAH.
Prolog5
Kniha první: Antické rhapsodie. Zjevení u rajské brány9 Ze života patriarchův13 Stín Mojžíšův16 Boj o mrtvolu18 Nebukadnezar23 Harut a Marut25 Sardanapal30 Hermes32 Danaidy34 Milon Krotónský41 Cissus45 Svědomí49 Bolest50
Kniha druhá: Legendy středověké. Smrt Ježíšova63 Vidění v Kolosseu67 Legenda o sv. Julii72 Sníh75 Montsalvač77 Labutí pohádka79 Bretoňská romance84 Jezdec v lese86 Freska Rienziho90 [225] Idylla z Vaucluse94 Věčné evangelium98 Setkání101 Faustulus105 Sirius109
Kniha třetí: Hellas v rokoku. Triumf jara125 Rybáři129 Krajina mythologická132 Amor a Psyche I.–III.133 Gobelin paní markýzky144 Soud Parisův146 Lilie150 Kiosk152 Stíny155 Triumf jeseně160
Kniha čtvrtá: Reflexy v přítomnost. Gorgo167 Dialog na poušti169 Oheň na Petříně173 Pohádka o Šemíku176 Česká ballada186 Ginevra189 Oř Attilův191 Mnich194 Dante Gabriel Rossetti197 Michal Szwejcer202 Tváří v tvář Novému světu207 Harem211 Jesličky mé báby214 Spor o duši218
Epilog: Sibylly Michelangelovy221
Poznámky224
E: jj + sf; 2004 [226]
Básně v knize Fresky a gobelíny:
  1. PROLOG.
  2. Zjevení u rajské brány.
  3. Ze života patriarchův.
  4. Stín Mojžíšův.
  5. Boj o mrtvolu.
  6. Nebukadnezar.
  7. Harut a Marut.
  8. Sardanapal.
  9. Hermes.
  10. Danaidy.
  11. Milon Krotónský.
  12. Cissus.
  13. Svědomí.
  14. Bolest.
  15. Smrt Ježíšova.
  16. Vidění v Kolosseu.
  17. Legenda o sv. Julii.
  18. Sníh.
  19. Montsalvač.
  20. Labutí pohádka.
  21. Bretoňská romance.
  22. Jezdec v lese.
  23. Freska Rienziho.
  24. Idylla z Vaucluse.
  25. Věčné evangelium.
  26. Setkání.
  27. Faustulus.
  28. Sirius.
  29. Triumf jara.
  30. Rybáři.
  31. Krajina mythologická.
  32. Amor a Psyche.
  33. Gobelin paní markýzky.
  34. Soud Parisův.
  35. Lilie.
  36. Kiosk.
  37. Stíny.
  38. Triumf jeseně.
  39. Gorgo.
  40. Dialog na poušti.
  41. Oheň na Petříně.
  42. Pohádka o Šemíku.
  43. Česká ballada.
  44. Ginevra.
  45. Oř Attilův.
  46. Mnich.
  47. Dante Gabriel Rossetti.
  48. Michal Szwejcer.
  49. Tváří v tvář Novému světu.
  50. Harem.
  51. Jesličky mé báby.
  52. Spor o duši.
  53. Sibylly Michelangelovy.