I. Vstup.

Jaroslav Vrchlický

I.
Vstup.

Než vyšel v davy prorok Israele, by věštím slovem lhostejné kol schvátil, do pouště hornaté se kamsi ztratil, kde v postech, dumě noci trávil celé. Jen provaz na bedrách, cár na svém těle, živ kobylkami v sebe jen se vrátil, až věští síly blesk mu čelo zlatil, že klidně vstal, šel vítat Spasitele. V poušť netřeba jít dnes – ta kolem zeje i mezi svými, v drsné resignaci dlí všickni. – Lze tu růže sbírat z nitra? Jeť Medusa dnes Musou, v srdci reje svým drápem bolesti; tak v skřek se zvrací, co hymnou mělo znít v oslavu jitra. [5]