Již nechte být!

Jaroslav Vrchlický

Již nechte být!
Již nechte být, co bylo otců vinou, ti pykali za nesvornost svou sami, jich slávy posud spějem ruinami, v svár nový leda vzpružit si krev línou. Ne Kristus poplván a v ruce s třtinou, leč vítězně jenž kráčel nad vodami, buď jako symbol věčné síly s vámi, ten, klenbu hrobů jenž prorazil stinnou! Do suchých kostí ani prorok žití víc nevdechne, spíš může v tiši hluché se uřvat – kosti dále slunce bělí. K těm jedině sup hladový se řítí, neb šakal ob čas prohrabává suché, co mrtvo, mrtvo. Líp je, kdyby stlely. 9

Kniha Hlasy v poušti (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický