Mrtví živým.

Jaroslav Vrchlický

Mrtví živým.
Ba ovšem nemyslili. Naše oči zář plnila, než smrt je pro vždy stiskla, z té radosti, jež ve srdcích nám blyskla, jak slunce po noci když z mraků skočí. Tak za vámi se naše touha točí, tak duše o vás po zprávách si stýskla; o rakev sotva první hrouda třískla, se ptáme každého, kdo v stíny vkročí: Jak pokračuje velké dílo naše? Je lid náš silný? Bude v Čechách lépe? Dřív směle ptali jsme se, teď již plaše. Dřív bázní chvěli jsme se – teď již studem, zář naše hasne, v tmě se octnem slepé, a brzy po druhé již mrtví budem. 40