Pierroti svobody.

Jaroslav Vrchlický

Pierroti svobody.
Je velká naše pře a musí ráno vzplát v naší noci, o tom není sporu; však velkým jen lze dějin do mramoru rýt skutky, co má pro věky být psáno. To jedině buď Bohu žalováno, že mužů silných, dělných všemu sboru se v čelo staví v planém rozhovoru dav šašků stejně služných v „ne“ i „ano“. A dobrý národ poslouchá a tleská, co pierrot se na tribuně svíjí v svých ošumělých frásí směšném krámu. A nemá odvahy ta duše česká vstát jako Kristus, mstitel s hrdou šíjí, a vymrskati šarlatány z chrámu. 44