Spící Praha.

Jaroslav Vrchlický

Spící Praha.
Již půlnoc balvan tmy své z dálky valí, již spící město zahrnula v stíny; vše mrtvo, jak by řeky do hlubiny sjel denní ruch, i věže mlha halí. Tou svítilen se matné světlo kalí; pilíře mostu kreslí černé klíny do spousty vln, spád jejichž těžký, líný zní, jak by mrtví z hrobů rozmlouvali. Jak zříceniny tmí se řady domů, jak trosky rysy věží, kytky stromů, po kterých Noci obrovská dlaň sahá. A maně stará báj se v mysli zdvihne, kdy vozka stane v poušti, bičem švihne a řekne si: Zde stála druhdy Praha! 46